Reklama
 
Blog | Tatiana Dacková

Blob jako katalyzátor duševní nemoci

Kdyby zaměstnanci knihovny pravidelně „sklízející“ český internet vytiskli na papír všechny příspěvky, komentáře, zprávy, glosy, prohlášení a jejich následná popření (mnohdy těmi samými ústy) na téma nová budova Národní knihovny, mohli by z nich na některém z nádvoří Klementina navršit věž.

Kdyby se psychologové a psychiatři (čistě teoreticky)
ponořili do hlubšího zkoumání vyřčeného a napsaného, museli by onu věž nazvat
Věží bláznů… Blob od Future Systems by se neměl postavit už z jednoho prostého
důvodu: zdá se totiž, že v českých hlavách urychluje jakési podivné
chemické reakce způsobující trvalé poškození mozku nebo alespoň jeho
kognitivních funkcí. Nevěříte?

U pana primátora Béma byl příčinou rozdvojení osobnosti: Bém
č. 1 plamennými slovy opěvoval projekt Národní knihovny a pražská pobočka jeho
strany slíbila v poslední předvolební kampani voličům, že projekt nové
budovy na Letné podpoří. Pro Béma č. 1 je čtyři a půl miliardy ročně, utracených
z kapes daňového poplatníka za „olympijskou infrastrukturu“, zanedbatelná
částka. Bém č. 2 projekt Národní knihovny potopil svými kličkami a poněkud „nezvládnutou
výměnou v rámci slovního ping-pongu“, což je v řeči jeho stranického
kolegy Bürgermeistera eufemismus pro lež. Bém č. 2 si žádný slib voličům
nepamatuje a cítí se povinován ochránit daňového poplatníka před tak nehorázným
plýtváním, jakým novostavba pro Národní knihovnu bezpochyby je (prý bude stát
čtyři, sedm dokonce sto padesát miliard – možná i dolarů). Bém č. 1 se snaží „hledat
řešení“ v případě kontroverzní budovy Národního stadionu na Letné (a
ignorovat negativní dopady 40tisícového stadionu na její rezidenty), pro Béma
č. 2 je Národní knihovna, která měla stát jen o kousek dál, agresivní stavbou
necitlivou vůči geniu loci nedalekých Hradčan. Bém č. 2 nikdy nepřipustí, že k výměně
jednoho pruhu pozemku za jiný došlo na základě rozhodnutí (bordýlku) na
Magistrátu kvůli stavbě tunelu Blanka, nikoliv ze svévole Národní knihovny. Bém
č. 1 se hlásí k ideálům pravice, Bém č. 2 bez ostychu hází „bobek“ na
dokument, který je z právního hlediska ekvivalentem Smlouvy o uzavření
budoucí kupní smlouvy – jinými slovy závazný.

Blob, lépe řečeno soutěž o návrh, zanechal stopy i na
duševním zdraví dalšího z protagonistů této frašky: architekta Hradečného
z ateliéru HŠH. Jak jinak než rozdvojením osobnosti si lze vysvětlit
jednání, kdy na jedné straně tvrdí, že soutěž byla zmanipulovaná, na straně druhé
přijme finanční odměnu za třetí místo čítající cca 2 miliony korun a uzná tak de facto (byť implicitně) výsledek soutěže, a to z právního i morálního hlediska. Architekt na tento dotaz zareagoval v telefonickém rozhovoru slovy: "Ty peníze jsme si vzali, protože jsme byli přesvědčeni, že jsme měli vyhrát mnohem, mnohem více." Taky zcela ignoruje skutečnost, že ateliér Future Systems nebyl jediný, kdo na 100% nenaplnil některé dílčí body programu; že mu bylo tři měsíce před uzávěrkou druhého kola doručeno doporučení jury, aby vzhledem k použitým materiálům zvážil změnu umístění fondů a posunul je blíže k zemi nebo pod ní; též fakt, že "nad zemí" mělo být i před zrušením této podmínky pouze jádro konzervačních fondů, nikoliv všechny sbírky knihovny; a nakonec (byť by se ve výčtu všeho, na co zapomněl, dalo pokračovat dlouho), že v soutěžních podmínkách je stanovena jediná instance rozhodující o případných rozporech či stížnostech týkajících se soutěže – a sice UIA. Co způsobilo proměnu kdysi talentovaného a sympatického mladého architekta v uraženého narcise s přerostlým egem a těžkou, selektivní poruchou paměti?

Reklama

Tajemná horečka postihla i část českých akademiků
(naštěstí tu menší). Zatímco Česká učená společnost (to nejlepší mezi českými
vědci) nebo Vysoká škola uměleckého průmyslu knihovnu podpořily, menší část se
postavila ostře proti v rámci tzv. Kotalíkovy petice. Zhoubný vliv
vítězného projektu řádil i zde, jen považte. Jeden ze signatářů, prorektor Karlovy
univerzity profesor Horyna, dostal před Vánocemi 2007 k podpisu jiný text,
než pod jakým bylo jeho jméno uvedeno po zveřejnění petice v lednu 2008. Jeho
zděšení bylo údajně o to větší, když se z tisku dozvěděl, že podle této petice
„80% sbírek Národní knihovny tvoří literární brak“. Vysvětlení ani omluvy za
tento podvod – jak jinak to nazvat – se nedočkal. Jak zákeřný musí být vliv studie
Future systems, když z úctyhodných profesorů činí prachsprosté lháře
schopné podvést svého kolegu, který navíc sdílí jejich odmítavý postoj k „chobotnici“? Kdo změnil původní text petice k obrazu svému, se dnes už asi nedozvíme. Nabubřelost výše citované věty o literárním braku by nás sice mohla nasměřovat k jejímu autorovi (a nejspíš i autorovi oněch změn), ale ukázat na něj prstem bez důkazů by nebylo fér.

Na popud docenta Kotalíka se nakonec parta studentů AVU
rozhodla problém knihovny rozseknout. V ateliéru Emila Přikryla vytvořili
vskutku utěšenou kolekci návrhů, jak do knihovny umístit několik dalších
poliček s knihami či na nádvoří Klementina postavit skleněnou věž. Že
jejich „nápady“ se ani limitně neblíží řešení skutečných potřeb NK – ať už
prostorových nebo technických? Že ani jeden z nich nemá šanci projít
schválením u památkářů? To přeci nevadí, hlavně že víme, že novostavbu
nepotřebujeme a basta. Podle návrhů studentů by fondy putovaly do podzemí
Klementina – což je pár let po pražské povodňové katastrofě nápad hodný
zvláštního ocenění v podobě pobytu na uzavřeném oddělení psychiatrické
kliniky. Podobně by se dal ocenit i nápad dalšího ze signatářů Kotalíkovy
petice – Milana Knížáka – umístit Národní knihovnu do někdejšího Paláce kultury. Ten byl
jen před několika lety nákladně zrekonstruován a proměněn na Kongresové centrum
a jeho další proměna na knihovnu by stála minimálně tolik, co novostavba na
Letné (nemluvě o tom, že by Praha přišla o Kongresové centrum, které ještě před několika lety nutně potřebovala – a (prý) nejen pro potřeby zasedání MMF).

Posledním příkladem zkázy, kterou blob přináší českým hlavám
(a hlavounům) jsou dva architekti: Václav Králíček a Vlado Milunič. Králíček v jednom
z článků pro Literární noviny tvrdí, že Kaplický prekročil rozpočet na
mediální centrum v londýnském St. John´s Wood PĚT AŽ PATNÁCTKRÁT; Vlado
Milunič na oplátku předvedl aritmetickou ekvilibristiku, když v rozhovoru pro
Hospodářky naznačil rovnici 1 (ex-milenka) + 1 (slavná architektka, kamarádka)
= 8 hlasů pro vítězný návrh. Dva vysokoškolsky vzdělaní pánové s minimálně 4 absolvovanými semestry matematiky počítají po krátkém vlivu (nepostaveného) blobu hůře než
frekventantka taneční konzervatoře…

Nevím jak vás, ale mě z toho jímá hrůza.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama